Dnešní pokračování Jáchymovských elegií bylo v ohrožení.
Včera v podvečer jsem byl nucen opustit dočasně své útulné ubytování. Bylo mi řečeno , prý tak na dvě hoďky.
„Za dvě hodiny bude moja.“ Pravil můj nový kamarád z Moravy. Zašel jsem tedy na dvakrát dvě deci Svatomartinského vína, bych mu vyklidil prostor a věnoval jsem se v klidu spisování. Po dvou hodinách. „Nebyla jeho.“ Ten rozverný moravák se s ní nedostal dál než k pití průzračné tekutiny z litrové láhve bez etikety.
Přidal jsem se.
Nesnažte se prosím nikdy držet krok s moraváky.
Švédské trojce jsem se zaplať pánbůh vyhnul i díky tomu, že dotyčná dáma už nebyla schopna ani mluvit. Já ráno zmeškal snídani. V poledne oběd a trpěl na třech procedůrách. Teď piji v kavárně limonádu a hořkou černou kávu s pepřem.
Za chvilku jdu na pokoj, jsem zvědavý, co mě tam čeká.
Musím se naučit důrazněji říkat - Ne!
Carpe Diem.
