Jáchymovské elegie 7 

Spousta přátel se mě ptá ? " Tak , co baby v lázních"? Mohu vás tedy ujistit, že neřesti mě vlastní nebudou mít ani tu nejmenší šanci.

Dámy kulhající, o berlích chodící či maskující právě prodělanou endoprotézu elegantními walking holemi, nasoukány do elastických kalhot popřípadě elastického kompletu minimálně o tři konfekční velikosti menší ( viz. tučňák v neoprenu) je tak asexuální záležitost, že se budím v noci hrůzou a úzkostí zpocený jsa nucen vyhledat pomoc odborného lékaře.

Zvlášť po včerejším anti-erektivním zážitku kdy se po mě jedna z těchto distingovaných dam začala sápat .

Nevěřil jsem co dokáže pár dnů pobytu s balneo programem a pár splašených akordů samohrajky Yamaha udělat s kyčelním kloubem zralé šedesátnice.

Se slovy "tanze bitte" vrhla se na mě tato tučňačka - odhazujíc francouzské hole ... (a země se zachvěla) ovšem po pádu našich těl do orchestřiště. Zavrávoral i umělec za klávesami japonské značky vyrobenými v Taiwanu. " Tanze nicht , hilfe"!! Řvu jak pominutý a prchám do bezpečí pánských toalet. Tož asi tak.

P.S

Po návratu z toalet vidím, že neodbytná dáma sedí u mého stolku a vesele si nalévá víno z mé karafy.
Mile ke mně hovoří. „Pane, vy jste nějaký smutný a co to pořád píšete. Můžu se podívat? Věříte na anděly? Já jsem váš anděl. Napijeme se spolu.“

Carpe Diem přátelé.

Mám pocit, že budu mít dneska sex.