~ ~ ~
Moudrost pozdních večerů,
kdy za stínem jde stín.
Tmu - jenž ukrývá nádheru,
tvůj nedotčený klín.
Odpolední únavu,
na krku lásky znamení.
Nabízím jako zástavu,
jen svoje vlastní příjmení.
A potom ranní smíření,
káva a oči dvou.
Ne, láska není vězení.
Jsem tvůj, ty navždy mou.
~ ~ ~
027
