~ ~ ~
Ve francouzských románech si milenci vykaj,
já mám , mám tě tak rád,že
nevnímám hodiny - stojej´ či tikaj´
čas pospíchá nechce zůstat stát.
A nad hlavou v čepečku z bruselských krajek,
je stín,to jak mračí se den.
Vyšíváš monogram na bílé plátno
ty něžná, já hlupákem jsem.
Vím, ráno za lemem tvý soukenný sukně
je všecno co mám tak rád
a podzimní slunce dívá se smutně
jen vítr nechá vlasy tvý vlát.
A polibek za keřem přezrálých šípků
a vinice hnědnou a krátí se den
jen vůně a chlad jde od viných sklípků
jsi jediná z mých mnoha žen
~ ~ ~
004
