Španělská pusa


Španělská pusa

 

Naši dostali od babičky s dědou nějaké peníze. Vím to, protože jsem slyšel jak se o tom bavili a potom taky slavili pěkně dlouho do noci. Já měl sice spát, ale natahal jsem si do postele spoustu indiánů a kovbojů, který mi kupuje strejda Vráťa v NDR. Svítil jsem si pod peřinou baterkou a hrál jsem si na bitvu u Little Bighornu a na Vinnetoua.  Strejda Vráťa je máminej brácha, kterej nemá vůbec žádný děti. Zaslechl jsem jak jednou táta říkal mámě, že je to proto, že má ptáka na h...o. Nikdy jsem ale u něj žádnýho ptáka neviděl. Budu se ho muset na to  zeptat. To Jirka Moravců, co spolu kamarádíme, má ,,Korelu chocholatou". Ten strejda vždycky když přijede, tak mi něco přiveze. Nejvíc ty indiány a pak taky cukrkandl.  Ten mi dává máma sice jenom po troškách, aby mě prý nebolely zuby,ale já stejně vím kde ho schovává a tajně na něj chodím.

Táta o strejdovi taky říká, že je rudej až na zadku. On to teda táta řekl jinak... „sprostějš,“ ale to já nesmím. Máme totiž doma kasičku, do který dáváme za každý sprostý slovo padesátník. Máma říkala, že za chvilku už budeme mít na barák. To by bylo fajn, protože u baráku bych mohl mít psa. Takhle mám jenom Bobinu. To je morčice. Učím jí aportovat, ale zatím umí dělat jenom  bobky.

Strejda Vráťa bydlí v Praze, to je naše nejhlavnější město kde bydlí  i pan prezident. Má prý „nějaký teplý místo na hoře,“ říkal táta. Nevím vůbec na jaký hoře, ale asi na tý nevyšší, protože nám dokázal sehnat auto bez pořadníku. Taky z NDR, jako ty gumový indiány. U nás na sídlišti jsme už třetí co mají auto. Ale mi jediný máme i telefon, protože táta, když má pohotovost, tak mu z práce můžou zavolat. To je vždycky hrozně naštvanej a nadává, protože si nemůže dát pivo a musí dávat korunky do kasičky.  Auto se jmenuje Trabant, ale říkáme mu „Vráťa,“ po strejdovi.

*

Tak tím naším Vráťou pojedeme k moři. Táta dostal za odměnu v práci poukaz na dovolenou . Do Bulharska. Máma říkala, že je to strašně daleko a že se tý dálky bojí ale já jsem se koukal na globus, co mi přinesl v zimě Ježíšek a zas tak moc daleko to není. Měli jsme původně jet vlakem. Táta pracuje na dráze, tak můžem  všichni jezdit vlakem zadarmo. Ale teď, když máme auto, tak pojedeme autem a uvidíme toho víc. Budeme tam bydlet v kempu ve stanu. Ty stany jsou tam už připravený. Mají i ložnici a vařič a nádobí a tak. My povezeme jenom spacáky a nafukovací matrace. Já pojedu teda k moři poprvé. Vašek Svoboda, od nás ze školky, jezdí k moři každý rok. Na Rujánu. Táta říkal, že si to můžou dovolit, protože jeho rodiče jsou oba „u komárů.“  Až budu velkej budu taky u komárů. Abych mohl jezdit na tu Rujánu. Prej je to tam docela dobrý. Vašek mi vyprávěl, že se tam Němci koupaj úplně nahatý a holkám jsou vidět celý prsa a všechno. Loni v létě tam s jednou holkou chodil. Já ještě s žádnou holkou nechodil. Nikdy. Jenom s mámou ale to se nepočítá.

*

Vyjeli jsme hodně brzy ráno. Pamatuju se, že mi mamka dala Kinedryl abych neblinkal. To je takovej prášek co se dává dětem, když se jim dělá špatně v autobuse nebo v autě. Já teda blinkám docela často.  Když jsme jeli se školkou do Ústí do Zoo, tak jsem blinkal fakt hodně.  Myslím, že je to tím, že mě máma nutí abych se ráno hodně nacpal jídlem. Pořád má strach abych neměl hlad. Do chlebníku mi dala ještě svačinu. Housku s máslem a rybí pomazánkou. Nemám ji rád, tak jsem ji dal kozám. I když se nesmějí krmit. Těm taky nechutnala, protože jsem slyšel ještě dlouho to jejich „bléé, bléé.“  Cestou zpátky jsem blinkal už jenom trošku. Tety mě posadily dopředu , hned za pana řidiče, protože tušily, že kvůli mě budeme stejně někde stavět. Roman Vaňků se mi ještě dlouho potom vysmíval, že jsem „poblión.“

Chtěl jsem si cestou do Bulharska zapisovat trasu, kterou pojedeme. Neumím sice ještě všechna písmenka ale mamka říkala, že mi s tím pomůže. Napsal jsem první písmeno „T“, jako Teplice a udělal čáru, že jako vyjíždíme. Druhý město jsem už nenapsal. Táta říkal, že jak jsme před Bílinou najeli na ty příšerný dlažební kostky, tak jsem vytuhnul. Probudil jsem se až na hraních do Maďarska, kde jsme si museli vystoupit. Stejně jsem potřeboval na záchod a taky jsme se tam najedli. Táta dal tomu panu celníkovi cigarety aby nás jako pustil rychleji a máma mi říkala abych brečel, ale mě to zrovna nešlo. Když jsme přejeli ty hranice, tak táta po chvilce zastavil. Vyndal krabičku cigaret a šli si s mámou zapálit i když ani jeden nikdy nekouřili. Těch cigaret měli celej karton. Úplně stejný to bylo na hranicích s Rumunskem, jenom s tím rozdílem, že tam táta musel nechat skoro všechny cigarety, balíček kafe a ještě žvejky. Taky si naši sundali a schovali prstýnky. V tom Rumunsku jsme přespali na jedný louce. Teda, táta spal venku a my s mámou v autě, protože je to holka a ty mají pořád z něčeho strach. Ráno se na tý louce pásli dva oslíci. Táta mě probudil abych si je mohl pohladit ale mámu jsme nechali ještě spát.

Na hranicích s Bulharskem podala mamka tátovi poslední pytlík kafe pro pana celníka a řekla. „Tak jsem zvědavá, co tam budeme pít.“

Jeli jsme ještě docela dlouho ale hráli jsme v autě různý hry. Třeba kolik napočítáme trabantů, kolik Čechů a tak podobně, takže to nakonec docela uteklo.

*

 Vaškovi Svobodovi jsem řekl, že u toho moře sbalím taky nějakou holku a budu s ní chodit a až se vrátíme tak si budeme vyměňovat zkušenosti. Vašek se už teda umí líbat. Říkal, že umí i „španěláky“, nebo tak nějak se ty pusy jmenujou.  Při tý španělský puse se prej musí hodně moc vypláznout jazyk. Holky jsou z toho potom úplně hotový a  hned se zamilujou.  Dokonce si doma trénuje i cucfleky. Ukazoval mi je. Má je na ruce.

*

Konečně moře.

Ten náš stan byl skoro na pláži. Fakt, jen malinkej kousek od moře. Máma nejdřív vybalila oblečení a vůbec všechny věci z auta nanosila do stanu. My jsme už chtěli jít do vody. Já jsem s tátou nafukoval matračky a taky míč. Máme na to takovou gumovou želvu. Je to pumpička,  na kterou se šlape a ona to nafoukne. Taky máme nafukovací člun. Máma ještě umyla všechno nádobí a šla se převlíknout do plavek. Slušelo jí to úplně nejvíc ze všech holek z kempu. Byly docela velký vlny. Vzal jsem si kruh ale stejně jsem mohl být jenom kousek od břehu. Hlídal to tam plavčík. Podle toho jaký byly zrovna vlny, tak vždycky pověsil vlaječku. Černou, červenou nebo zelenou. Když byla pověšená červená, tak se nesmělo do vody na člunu nebo na matraci. Při černý se tam nesmělo vůbec. A když byla zelená, tak se mohlo všechno, jenom ne plavat za bójky. Tam už byla velká hloubka. Moře je fakt hnusně slaný. Když jsme s tátou skákali do vln, tak jsem si trochu loknul. To teda Vašek nekecal. Ale nahatý holky jsou asi jenom na tý Rujáně, protože tady jsem vůbec žádný neviděl a to jsme s tátou koukali i dalekohledem. Toho to taky zajímá ale už má mámu, takže musí dělat, že se jako nekouká.

První den to bylo parádní. Na pláži byla opravdová pirátská loď, jenom už jí nepoužívali piráti ale byla v ní restaurace. Večer jsme tam šli. Máma s tátou si dali pivo a k jídlu mušle. Já měl černou limonádu a takovej divnej karbanátek, protože já mušle nejím a opravdu se mi nechtělo zase blinkat. Ty limonády jsem měl dvě, protože mi máma jednu vylila. Když jsme totiž dojedli, začalo být už trošku šero. Nad každý stůl pověsil číšník, kterej byl oblečenej jako opravdickej pirát a měl i pásku přes oko, velikej lihovej kahan. Jenomže tam potom začali na to světlo nalítávat takový ty hodně velký brouci. Táta říkal, že to jsou chrousti a máma zase říkala, že to jsou babky. No a jeden ten brouk si sednul mámě na prso. Ta začala hned tak strašně vřískat a mávat rukama, že mi vylila tu černou limonádu. Ale ono si to pití vylilo víc lidí, jak se lekli toho máminýho křiku. Všichni se pak smáli a koukali se pořád na nás. A když jsme odcházeli tak nám mávali. Jo a taky jsem měl pravdu, že na tý lodi byli opravdový piráti. Táta to totiž  říkal mámě taky, potom co zaplatil.

*

„Mami! Mami...

Podívej jaký jsme s tátou postavili hrad.“

„Na, tady máš pití. Kde je táta?“  Máma se posadila a začala lovit něco v tašce. Vyndala opalovací krém a kšiltovku, kterou mi narazila na hlavu.

„Šel do stánku pro pivo.“

Slunce dneska pálilo neskutečně. Snad proto na pláži nebylo tolik lidí. Někteří byli ještě teda asi na obědě. Máma dneska uvařila dřív aby jsme chytli dobrý místo - blízko vody. Měli jsme špagety s kečupem. Všechny děti, když jsou malý, tak prej říkaj „kepuč.“ Jenom já vždycky říkal „kepčut.“ Zůstalo mi to do dneška, ale teď to říkám jenom proto, aby byla legrace.

Mám ještě ségru, ale tu jsme nechali u babičky, protože je ještě hodně malá a furt se počůrává.

Včera jsem si tady našel kamaráda. A i když jsme každý mluvil jiným jazykem, tak jsme si docela rozuměli. On byl sice o něco starší, protože už uměl psát. Kreslil pořád do písku nějaký divný písmena, který vůbec neznám. Do školy půjdu až příští rok. Ale stejně mu je spláchly vlny. Táta říkal, že to byla azbuka a ten kluk rusák, ti jsou prý všude.

„Jdu sbírat mušle.“

„Napřed se napij. Pořádně. A běž si namočit tu kšiltovku do moře, ať nemáš úpal.“

Když se táta vrátil, přinesl dva kelímky s pivem. Dal mi ochutnat. Říkal, že smím jenom pěnu ale já se trochu napil. Teda nic moc. Malinovka je lepší.

Taky tady prodávaj u stánků praženou kukuřici a legračně u toho vykřikujou - „kukurůza, kukurůza.“ Ta mi chutná. Zmrzlina mi chutná taky ale tu nesmím. Prej bych se z ní mohl potento... no jako mít průjem.

Máma má takový legrační, veliký brejle proti sluníčku,který mají chránič na nos. Aby si ho jako nespálila. Připomíná mi v těch brejlích obrovskou mouchu a taky trochu Naďu Urbánkovou. To je ta, co zpívá „ Mám ráda žužu.“ Hráli nám ji ve školce, když jsme měli diskotéku na rozloučenou před prázdninama. Některý z nás, půjdou totiž u po prázdninách do školy. Já ještě ne. Až za rok. Doma mi říkaj, že jsem chytrej jako opice. Takže možná tam ani nebudu muset. Ta opice je děsně chytrý zvíře, co umí šplhat po stromech a jí banány. Já mám taky rád banány, ale máme je jenom na vánoce. Na tý diskotéce, pro mě přišla tancovat             ( zrovna na tu písničku) Eliška. Má moc pěkný, dlouhý vlasy. Jako lev. To je král všech zvířat na světě. Ale jí s ní tancovat nemohl, protože jsme si s Jirkou  Moravců zrovna hráli na Fantomase.

*

Nasbíral jsem pěknou hromádku mušlí a do písku nakreslil prstem šachovnici. Budeme s tátou hrát "Dámu" až namaže mámě ramena. Místo figurek budeme mít mušle. Táta říkal,že neví, jak poznáme, který figurky jsou čí, když jsou všechny úplně stejný. Ale já mu vysvětlil, že prostě jedny obrátíme dnem vzhůru.

Budu fakt asi děsně chytrej.

Jednou vyhrál táta a jednou já, ale - řekl bych, že jsem stejně lepší.

„Ať se ten kluk napije. Dohlídni na to trochu, bude dehydrovanej.“

Táta na mě mrknul a dal mi loknout piva.

„Nedávej mu to bude blbej.“

„Dehydrovanej a blbej.“

Šli jsme s tátou do moře. Vzal jsem si kruh. Byly tam malý medůzy. Některý jsou prej žahavý, ale tyhle ne. Normálně jsme je lovili rukama. Ta první mi vyklouzla z dlaní a spadla do horkýho písku. Úplně se vypařila. Druhou už jsem donesl. Tátu napadlo, že je hodíme na mámu.

Ještě nikdy jsem neslyšel mámu takhle křičet. Ani tenkrát, když jsem rozbil tu drahou vázu z růžovýho porcelánu.

„Mami! Mami... Potřebuju čůrat.“

„Tak jdi do moře, já tam chodím taky.“ Odpověděl za ni táta.

Máma otevřela oči, podívala se na tátu, vzdechla si a zakroutila hlavou.

„Támhle, je to kousek.“ Ukázala prstem na domeček, hned vedle stánku s občerstvením.

„Dojdeš tam s ním?“

„To zvládne sám, viď, že jo.“

Už jsem fakt potřeboval hodně. Rozeběhl jsem se bosky po horkém písku k domečku, kde mě čekalo krom úlevy, také jedno velmi nepříjemné překvapení. Nejspíš to bylo z hygienických důvodů zcela v pořádku, ale kolem domku z bílých cihel, kde se skrývaly sprchy a toalety, byl asi tři metry široký pás dlaždiček.

Mohu vám říct, pakliže byl písek horký, tak dlaždičky - byly žhavé. Přesto, potřeba byla tak obrovská, že jsem pálení chodidel téměř nevnímal.

Dostavila se úleva.

O tom, že cesta zpátky mě poznamenala na celý život, jsem si uvědomil až o mnoho let později.

Vykročil jsem pravou nohou a okamžitě zacouval. Dlažba byla rozpálená snad ještě víc než před vysvobozujícím okamžikem úlevy. Chvíli jsem přešlapoval mezi dveřmi a opatrně se snažil vykročit.

Nešlo to.

Pláč se v takové situaci sice nejevil jako ideální řešení, ale nakonec i díky jemu, jsem se dočkal vysvobození.

Napřed mě kdosi pohladil po tváři. Potom zvedl a vzal do náruče. Byla to bohyně. Myslím, že Afrodita. To je bohyně krásy a lásky. Tenkrát pro mě, trochu starší holka. Mohlo ji být totiž už přes dvacet. Přenesla mě peklem rozžhavených dlaždiček, přitiskla si mě na prsa,  a políbila na ústa. Jmenovala se Anaya a byla to Bulharka.

To bylo poprvé co jsem při polibku cítil mrazení.

Podruhé to bylo v tanečních, když mě učila líbat Dana J.

Naši se s Anayou také seznámili a skamarádili.

*

Než jsme odjeli domů, tak jsme se vídali docela často.. Dvakrát u stánku, kde mi pokaždé koupila zmrzku i když jsem ji nesměl. Já to teda mámě radši neřekl, protože bych pak musel jíst živočišný uhlí a Endiarón. Taky jsme si házeli ve vodě s míčem a párkrát se mnou hrála karty, když si šli naši zaplavat. Vzala mě i na procházku podél moře. Šli jsme z Albeny pomalu až do Kraněva. Bosi pískem. Nohy nám omývaly vlny. Drželi jsme se při tom za ruce. Takže jsme spolu vlastně chodili. Konečně můžu říct Vaškovi, že mám holku.  Chvílema jsme se koupali, pak jsme stavěli hrad. Nakreslil jsem jí do písku srdce a ona tam přikreslila šíp. Taky se kvůli mě potopila aby mi vylovila obrovskou mušli. Já ji pak půjčil svůj ručník, aby si mohla mohla osušit vlasy. A hlavně. Měla ke mně obrovskou důvěru, když mě poprosila, abych jí namazal olejem na opalování záda. Nemohla přece vědět, jak se zachovám. Co kdybych si dovolil něco víc. Rozepnula si podprďu a já jsem na chvilku viděl dvě opravdický, nádherný prsa mojí holky.  Poslední den se přišla Anaya rozloučit i s našima. To byl docela trapas, protože mě pak strašně dlouho objímala a zase mi dala tu velikánskou pusu. I když teda ne tu španělskou. Já se trochu styděl, ale zase ne tak moc, protože už jsem byl přeci jenom docela zkušenej. Dala mi taky dárek a máma jí dala taky nějakou drahou voňavku. Když odešla, tak jsem si ho rozbalil. Byl to „colt americký kavalerie,“ táta říkal, že stejnej měl Old Shaterhand,co byl největší kámoš Vinnettoua. Jenom tenhle byl na kapslíky. Jo a taky říkal, že mám dobrej vkus na baby. „Po ňom.“ Určitě se mnou chtěla chodit ale někdo v tom vztahu z těch dvou musí bejt ten rozumnej. Za prvý. Je to sem hrozná dálka. Za druhý. Rozumíme si jenom pár slovíček. Jako „dobar den, čau a tak.“ Jo a taky oni když vrtěj hlavou, jako že ne, tak to znamená jo a když kejvaj hlavou , tak to znamená ne. No prostě chaos. Tak si myslím, že v tomhle by nám to taky neklapalo. Vemte si, třeba. Já bych chtěl hrát Černýho Petra a ona Prší. No a nebo Pexeso. To by jsme se už vůbec nedomluvili. A z toho vznikaj potom ty rozvody.  A za třetí. Jsem ještě hodně mladej a taky jsem si toho moc neužil. Takže se zatím nechci vázat.

Jenom... až to budu vyprávět ve školce Vaškovi Svobodů, tak mu řeknu, že ty pusy, co jsme si  s Anayou dávali - byly pravý „španěláky.“