~ ~ ~
Proč mám pocit, že se ztrácím,
bloudím v kraji, kde to znám.
V myšlenkách se k tobě vracím,
cestou kráčím - ale sám.
Jako poutník do své Mekky.
Pouští, větrem šlehanou.
Půjdu dál, klidně na věky
za svou pravdou - vylhanou.
Věřím v moudrost starých stromů,
věřím očím, co mi lžou.
otočím se, půjdu domů.
Vždyť láska je věc nás dvou.
~ ~ ~
049
